PP Želinský meandr

Panoramatická fotografie

Geologie: V podloží vystupují horniny krystalinika údolí Ohře, které je pokračováním krušnohorského krystalinika jižně od krušnohorské zlomové linie. Vystupují zde granitové ruly místy s polohami světlých granulitů svrchně proterozoického až spodně paleozoického stáří.
Geomorfologie: Podle regionálně geomorfologického členění patří navrhované území do celku Mostecké pánve (podcelek Žatecká pánev).
Reliéf: V hlubokém a strmém kaňonovitém údolí se skalnatými svahy řeka Ohře vytvořila zaklesnutý meandr. Svahy pokrývají sutě, výjimečně vznikla i souvislá suťová pole.
Pedologie: Hlavním půdním typem v oblasti jsou fluvizemě modální.
Krajinná charakteristika: Poslední zachovalá ukázka původního charakteru střední Ohře v hluboce zaříznutém údolí meandrující řeky. Na skalnatých svazích kaňonovitého údolí žije celá řada ohrožených a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.  
Biota: Vlivem výrazně rozdílného působení různých ekologických faktorů, vyniká Želinský meandr mimořádnou druhovou a ekosystémovou rozmanitostí.
Přirozeně jednou z hlavních složek bioty kaňonu řeky je vlastní vodní tok s makrofytní vegetací proudící řeky (sv. Batrachion fluitantis). Z dalších přirozených biotopů se na dně údolí vyskytují břehové vrbiny (sv. Salicion triandrae a Salicion albae) s vegetací bahnitých říčních náplavů (sv. Bidention tripartitae) a fragmenty lužního lesa (podsv. Alnenion glutinoso-incanae).
Skalnaté svahy s jižní expozicí porůstá vegetační mozaika nízkých xerofilních křovin (sv. Prunion spinosae), trávníků skalkových stepí (sv. Alysso-Festucion pallentis), štěrbinové vegetace silikátových skal a drolin (sv. Asplenion septentrionalis), vysokých mezofilních a xerofilních křovin (sv. Berberidion), širokolistých suchých trávníků (sv. Bromion erecti) a suchých bylinných lemů (sv. Geranion sanguinei).
Na návrších a teráskách nad řekou se vyskytují vřesoviště (sv. Euphorbio-Callunion a Genistion), které místy vytvářejí mozaiku s křovinami nebo kostřavovými trávníky písčin případně i s acidofilními trávníky mělkých půd. Travní porosty dále od okraje kaňonu řeky mají převážně mezofilní charakter (sv. Arrhenatherion elatioris). Na menších plochách je však doložen výskyt i suchých acidofilních trávníků (sv. Koelerio-Phleion phleoidis).
Lesní porosty kaňonu mají z větší části přirozený charakter, nalézáme zde dubohabřiny (sv. Carpinion), suché acidofilní doubravy (sv. Genisto germanicae-Quercion), boreokontinentální bory (sv. Dicrano-Pinion), acidofilní teplomilné doubravy (sv. Quercion petraeae). Lokálně se vyskytují suťové lesy (sv. Tilio-Acerion).  
Kvalita a význam: Význam území spočívá hlavně v zachovalosti celého komplexu přírodních biotopů, jejichž existence je podmíněna jedinečným geomorfologickým utvářením údolí. Na tato stanoviště je vázána celá řada vzácných druhů organizmů. Floristicky patrně nejcennější jsou partie skalnatých, mnohdy obtížně přístupných svahů, které jsou porostlé vegetací skalkových stepí a lesostepí. Ze vzácných druhů rostlin na těchto stanovištích roste např.: koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), tařice skalní (Aurinia saxatilis), kozinec cizrnovitý (Astragalus cicer), kavyl Ivanův (Stipa pennata), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), smil písečný (Helichrysum arenarium), oměj pestrý (Aconitum variegatum), ostřice vřesovištní (Carex ericetorum), tužanka tvrdá (Sclerochloa dura), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), hlaváček letní (Adonis aestivalis), kostřava sivá (Festuca pallens), kostřava valiská (Festuca valesiaca), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium).
Oblast Želinského meandru a přilehlé Nechranické přehrady (viz ptačí oblast Nechranická přehrada) je také významnou oblastí z hlediska výskytu ptactva. Přímo v Želinském meandru byla zaznamenána četná pozorování těchto druhů: pisík obecný (Actitis hypoleucos), konipas luční (Motacilla flava), morčák velký (Mergus merganser), ledňáček říční (Alcedo atthis, žluva hajní (Oriolus oriolus), výr velký (Bubo bubo), krutihlav obecný (Jynx torquilla), slavík obecný (Luscinia megarhynchos).
Želinský meandr je také znám výskytem vzácných druhů plazů. Hojně se zde vyskytuje užovka podplamatá (Natrix tessellata), užovka hladká (Coronella austriaca), ještěrka zelená (Lacerta viridis), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis). Ze vzácných savců lze upozornit na výskyt vydry říční (Lutra lutra).
Význam lokality tkví přirozeně také v jedinečnosti celkového krajinného rázu.  
Zranitelnost: Část území je velmi atraktivní, pokud se týká rekreace, vodních sportů a rybolovu. Zvláště v poslední době je cítit tlak na příslušné orgány státní správy na uvolnění stávajících regulativů a právních norem a dávat k dispozici stále více ploch pro výstavbu chat a zahrádek. Ušetřena přitom nezůstávají ani vysoce cenná území. Výstavba probíhá často živelně, na černo, bez jakýchkoliv územně-stavebních omezení a dobrého vkusu. Území je také zatíženo velkou návštěvností, což je spojeno s nadměrným narušováním stanovišť, tak i s nežádoucím plašením mnohých živočichů.
Vysoký je také podíl geograficky nepůvodních dřevin v lesních celcích: borovice černá (Pinus nigra), borovice vejmutovka (Pinus strobus), dub červený (Quercus rubra), javor jasanolistý (Acer negundo), smrk ztepilý (Picea abies). Přibližně na 15% lesních ploch je významně zastoupen akát (Robinia pseudacacia).
Dalším rizikem je skutečnost, že Ohře je tradiční migrační cestou invazních neofytů, jako jsou netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), Reynoutria spec. a bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum).